Vodní pólo

Vodní pólo je kolektivní hra, kterou hrají ve vymezeném čase a prostoru dvě družstva ne dvě branky. Cílem této hry je nastřílet soupeři co nejvíce branek, než nastřílí soupeř.
Hráči a hráčky musí z vysoké rychlosti plavání přesně střelit branku soupeře nebo přihrát lépe postavenému spoluhráči. Časový limit na útočení je podobný jako v basketbalu.

Z fyziologického zatížení a požadavků hydromechaniky na rychlý pohyb hráče ve vodě je možné vodní pólo považovat za jeden z nejnáročnějších sportů. Vodné pólo klade na hráče požadavky plavecké všestrannosti (hráč musí ovládat všechny plavecké způsoby), mít rychlost v plavání na úrovni světové špičky, obratnost a výbušnost ve vodě. Dá se předpokládat, že nejlepší pólisté při utkání, které trvá 28 minut čistého času, naplavou většinou krátkými sprinty kolem 3 kilometrů a to většinou s hlavou nad vodou, převážně kraulem nebo znakem. Tato zátěž se dá srovnávat s náročným sprinterským nebo intervalovým tréninkem předních plavců.

Historie
Uvádí se, že pólo vzniklo v roce 1869 v Anglii. První oddíl vodního póla v ČSR byl založen v roce 1910 v Praze. Ženské vodní pólo je od roku 200 olympijským sportem.Státy na prvních místech ve světových tabulkách jsou USA, Austrálie, Maďarsko, Rusko, Rumunsko, Chorvatsko, Jugoslávie.

Pravidla
Hřiště má u mužů rozměry 30 x 20 m a u žen a mládeže 25 x 17 m. Branky mají vnitřní strany brankových tyčí vzdáleny 3m, je-li hloubka vody pod plochou branky 1,5 m a více, musí být dolní strana břevna 0,9 m od hladiny. Pokud je hloubka vody menší než 1,5 m, musí být spodní hrana břevna 2,4 m ode dna bazénu.
Družstva tvoří 7 hráčů, z nichž 1 musí mít nasazenou brankářskou čepičku (č.1) a je nejvíce 6 náhradníků.
Utkání trvá čtyři čtvrtiny a každá z nich sedm minut čistého času. Čas začíná plynout v okamžiku, kdy se na začátku každé čtvrtiny první hráč dotkne míče. Mezi čtvrtinami musí být přestávka v délce 2 minut. Je-li utkání nerozhodnuté na konci řádného času následují po 5-ti minutové pauze 2 části, každá trvá 3 minuty s jednominutovou přestávkou. Každé družstvo má právo na dva oddechové časy v každé hře, včetně prodloužení.
K dosažení branky musí míč přejít celým objemem přes brankovou čáru mezi brankovými tyčemi a pod břevnem. Branky může být dosaženo z kteréhokoliv místa hrací plochy, mimo hodem brankáře za polovinou hrací plochy, za kterou brankář nesmí a nesmí se za ní dotýkat míče. Branky může být dosaženo kteroukoliv částí těla, kromě sevřené pěsti.

Trénink vodního póla
Trénink ve vodním pólu je časově náročný, protože v sobě zahrnuje plaveckou přípravu, nácvik techniky, speciální přípravu brankářů a nácvik systémů hry, tréninková utkání. Plavecká příprava má dvě části, běžný plavecký trénink, především rychlostního charakteru a speciální plavecký trénink pólistů. Speciální plavecký trénink pólistů je založený na zvládnutí odlišné techniky plavání jednotlivými plaveckými způsoby – kraul a znak (nácvik s hlavami nad vodou), prsní způsob (odpočinková fáze), motýlek a znak soupaž (nacvičovaný pro rychlé nastartování do kraulu i znaku a při vysokém výšlapu za účelem chycení míče), bok (využívaný při osobních soubojích s protihráčem).

Specifické dovednosti pólistů
Na rozdíl od plavců pólisté nacvičují a trénují specifické dovednosti jako šlapání vody, vysoký výšlap z vody, rychlý start do plaveckého způsobu, zastavení hráče na krátké vzdálenosti, obraty ve vodě, změny směru plavání a posun hráče vpřed, vzad a do stran.
Nácvik míčové techniky – hod míčem, chytání míče a přihrávky, trénink brankářů, útočné a obranné kombinace.